Danulka a motýlek


autor: ZP | publikováno: 12.10.2010


Příběh druhý: Jak Danulka hledala jehlu



(pokračování)

Danulka běžela ke dveřím a v duchu si říkala:“ To je ale rychlost, tomu říkám služba!“ Otevřela dveře a vyhrkla: „Jsem ráda,že jste tu“. Ale už když to povídala, tak viděla, že plete. Za dveřmi stála pošťačka a podávala jí doporučený dopis. „ Nesu vám nějaké psaní,“ řekla paní pošťačka a usmívala se. Danulka se podepsala a převzala si zásilku. Poděkovala, zavřela dveře a dopis rozbalila. „Jéje!“

 

Motýlek se polekal, zamával křídly a vyděšeně poletoval po pokoji. „Co se stalo, co se stalo?“ starostlivě volal. „Motýlku, je zle. Teď mi píšou, že ty šaty chtějí hned ráno. Achich achich, co si já nešťastná jen počnu!“ a slzičky jako malé slané krůpěje padaly Danulce z očí.

 

V tom: „Crrrr“, zazvonil znovu zvonek u dveří. Danulka se lekla. Ne, už nechce žádné dopisy, raděj bude dělat, že není doma. Potichoučku šla po špičkách do chodby a kukátkem koukla ven. Za dveřmi stál starý pán, přes rameno měl brašnu a zvonil a zvonil. Danulka se zaradovala. Určitě to je opravář. Rozrazila dveře a … Najednou nevěděla, co má říci. Pán se na ni udiveně podíval a povídá: „ Dobrý den, jsem tu dobře? Prý tu máte rozbitý šicí stroj? Volala mi moje dispečerka, že mne moc potřebujete.“

 

Danulka se vzpamatovala: „Jen pojďte dál, už na vás čekám.“ Opravář přišel do pokoje, prohlédl si šicí stroj a :“To se podívejme, to je ale krásný stroj, takové už se nedělají, to je ještě poctivé řemeslo“ Takhle a podobně si pán potichu povídal, občas udiveně hvízdnul a obdivně si stroj proklepával. „Á, tady je to!“ ukazoval Danulce malý otvor. „Vidíte, tady je ta závada. Tohle je ještě starý šlapací stroj a ten se musí pravidelně mazat. Vy jste na to asi zapomněla a šila jste a šila. Drobné nitky se dostaly mezi zoubky stroje a protože nebyl ani promazaný, tak se zasekl. Ale nebojte, to se opraví. Já Vám stroj vyčistím, že bude jako nový“. Už při řeči si vzal opravář do ruky malý šroubovák a začal uvolňovat drobné šroubky. Stroj rozebral, všechny části pořádně vyčistil, a zase vracel zpět. „ To jsem neviděl, tomu stroji nechybí vůbec nic, i člunek je v pořádku. To se málokdy vidí tak zachovalý kousek.“

 

Pan opravář dal šicí stroj zase do pořádku, promazaná kolečka se otáčela a zdálo se, že nic Danulce nebrání, aby už mohla zasednout a šít.

Ale to byl omyl. Pan opravář dokončil opravu, ještě stroj přeleštil, až se intarzie na skříňce leskly jako zrcadlo. „Tak, oprava je hotová. Teď mi ještě podejte jehlu, já vám navléknu a vyzkoušíme, jak jsou seřízené nitě.“

Do Danulky jako když udeří. Jehla! Vždyť ona žádnou jehlu nemá, když šila, tak se jehla zlomila. Danulka si až teď vzpomněla, že jehly se těžko shání, protože do starých strojů už nikdo jehly nedělá.

Danulka se málem rozplakala. Už mohla mít vše opravené a chybí jehla. A bez jehly se šít nedá. Opravář chvilku čekal a když viděl, že Danulka nabírá k pláči, tak jí dobrácky povídá:

„Přece byste neplakala. To bych byl pěkný opravář, abych si nevěděl rady. Já pro jistotu sebou nosím všechno.“ Otevřel svou kabelu, vyndal malou krabičku a v ní měl plno jehel. Velké, menší, kulaté, se žlábkem, sešikmené… jehly do každého stroje. Chvilku vybíral, pak jednu jehlu vzal, nasadil, navlékl horní i dolní niť, šlápl na šlapadlo a panečku! Šicí stroj se nahlas rozezpíval.

 

Opravář se zasmál, pohladil rameno šicího stroje a řekl Danulce: „Tohle je největší odměna, když mohu vrátit strojům jejich písničku“. Sbalil si svou kabelu, uklidil nářadí a chystal se k odchodu. Danulka mu zaplatila za práci a poděkovala, jak nejlíp uměla.

Motýlek, který byl celou dobu na zácloně, pomalu přilétal blíž a blíž k panu opraváři. Ten se na něj podíval a celý udivený se ptal: „ Odkud jsi, motýlku? Zdá se mi, že tě musím odněkud znát“

 

Motýlek poletoval, poletoval, ale před opravářem nemluvil. Spolu s Danulkou vyprovodili opraváře ke dveřím. Už odcházel, když tu si ještě vzpomněl, sáhl do kapsy a podal Danulce vizitku. Zamával motýlkovi a odešel. Danulka si vizitku prohlížela a potichu si četla:

„ Najdete mne u ní…."

(pokračování příště)

© Copyright - All rights reserved Dispečerka.cz Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a jiné šíření jejich obsahu, nebo jeho částí v
jakékoli form
ě včetně obrázků, bez písemného souhlasu
autora "Dispečerka,o.s.", je nezákonné.