Danulka a motýlek


autor: ZP | publikováno: 03.10.2010


Příběh první: Jak Danulka hledala pomoc



Jak Danulka hledala pomoc.


„Co mám dělat? Co jen si počnu?“, naříkala Danulka a utírala si slzičky. „Zítra si přijdou pro svatební šaty a já je nemám ušité“ nešťastně vzlykala. Byla by tak snad seděla až do konce světa, kdyby se najednou na okně neobjevil bilý motýlek. Měl zvláštně tvarovaná křídla a byl výjimečný. Tenhle motýlek totiž mluvil. Tenkým motýlkovým hláskem řekl:“Neplač Danulko, ještě není pozdě. Když si přichvátneš, tak vše stihneš“.


Ale Danulka plakala ještě víc. „Když já bych je stihla ušít, už mi moc nezbývá, ale rozbil se mi šicí stroj a bez něj šaty neušiju. Víš, to je vzácný šicí stroj, mám ho po babičce. Když si k němu sednu a začnu šít, tak se mi zdá, že stroj zpívá. Všechny šaty se mi s tím strojem povedly. Bez mého kouzelného stroje šaty nedošiju.“
Motýlek se odmlčel. Chvilku seděl a pak se vznesl z parapetu a letěl na louku a pak k blízkému lesu. Za chvilku byl zpět. „Nemám dobré zprávy, Danulko. Na louce ani v lese nikdo neví, jak se takový stroj opravuje. Zajíc říkal, že když to je stroj, tak bys měla hledat pomoc u lidí, co stroje opravují, zvířátka Ti nepomohou.“


Danulka přestala plakat. „Víš, že měl zajíc pravdu, motýlku? Najdu opraváře a vše bude v pořádku.“ Nadšeně poskakovala, radovala se, jak to pěkně vymyslela. Jenže! Kde se hledají opraváři? Danulka sáhla po seznamu. Dívala se na množství jmen, oči jí přebíhaly ze stránky na stránku a potichu šeptala…“n…no…nov..m..,ma..mac..“ Nakonec seznam zaklapla. „Takhle si nikdy nevyberu! Jak mám vědět, kdo umí opravit šicí stroj, aby zase zpíval?“ Danulka si zase smutně povzdechla.


Motýlek se nabídl, že zaletí do města a zjistí, jak se shánějí opraváři. Vyletěl z okna a letěl mezi domy. Dlouho motýlek létal, vyptával se a stále nic nezjistil. Pak zalétl do místnosti, kde bylo plno podivných skříněk, v každé z nich se něco hýbalo. Když přilétl blíž, viděl, že to nejsou obyčejné skříňky, ale obrazovky. Sedl si nahoru na záclonu a sledoval dění v místnosti. Viděl, jak lidé přicházejí k počítači, sednou si k němu, chvilku cvakají na klávesnici a pak se chvilku dívají. Motýlek seděl, pozoroval a až všechno zjistil, tak zase odlétl za Danulkou.


Ta pořád seděla, ruce v klíně a něšťastně koukala. „Danulko, Danulko, už vím, jak se hledají opraváři. Ale musíš mít takovou bedýnku s obrazovkou, a takové prkénko, pak klepeš na písmenka a nakonec najdeš, co potřebuješ.“ Danulka chvilku nechápavě koukala a pak se najednou zasmála: „Jé, ty myslíš počítač, to mne nenapadlo!“ Sedla k počítači a hledala a hledala. Bylo tam hodně opravářů, ale jak zjistí, který umí opravit ten její, kouzelný? Motýlek chvilku koukal, jak Danulka hledá na internetu, a pořád nemůže najít a najednou řekl: „Danulko, ale ti lidé hledali nějakou dispečerku. A jak jí našli, tak za chvilku už hledat nemuseli.“.


Danulce se to moc nezdálo, ale za zkoušku přece nic nedá, že? Tak si našla na ve vyhledávači dispečerku a radostí se rozesmála. „Ano, to je ono, tady určitě bude i ten můj opravář“. Chvilku koukala na obrazovku, pak párkrát klepla na písmenka a řekla: „Tak a teď jsem zvědavá, jestli se nám někdo ozve.“


„Crr“ ozval se zvonek u dveří.


(pokračování příště)





 

© Copyright - All rights reserved Dispečerka.cz Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a jiné šíření jejich obsahu, nebo jeho částí v
jakékoli form
ě včetně obrázků, bez písemného souhlasu
autora "Dispečerka,o.s.", je nezákonné.