Danulka a motýlek


autor: ZP | publikováno: 11.12.2010


Příběh šestý: Jak Danulka chtěla sněhuláka



 

Z nebe se sypaly drobné bílé vločky. Danulka za oknem nedočkavě koukala, kdy už bude dost sněhu, aby mohla vyběhnout ven a postavit sněhuláka. Večer pomalu ubíhal, vločky se snášely k zemi a Danulka se těšila, jak si užije zimy. 
 
Ráno koukla z okna a zatajila dech. Celá země byla přikryta bílou sněhovou peřinou, nebylo poznat, kde je plot, kde je silnice.
"Hurá", zajásala Danulka," budeme stavět sněhuláka!" a utíkala se převléknout. Motýlek seděl na zácloně, vyhříval se v teple pokoje a kroutil hlavou. Ta sněhová nadílka mu dělala starosti. 
 
Danulka v předsíni vzala za kliku a chtěla jít ven. Ale co to? Ať se snažila, jak chtěla, dveře otevřít nemohla. Podařilo se jí udělat malou škvírku a z ní se do předsíně začaly sypat drobné sněhové krystalky. Danulka byla úplně zapadaná. 
 
"Co jen budu dělat? Přece musím ven, nakoupit, dojít na poštu" vypočítávala Danulka své povinnosti a radost ze zimy byla ta tam. Napřed ji napadlo, že vyleze oknem, ale okna v přízemí byla také zasypána a z patra? To by se bála, vyskočit ven. 
 
Chvilku bezradně seděla a najednou jí napadlo: "No jistě, zavolám DISPEČERKU, tam mi poradí!"
 
Zavolala a za chvilku už slyšela rachot. To přišel člověk se sněhovou frézou a začal dělat cestičku k silnici. Až byla cesta připravená, zazvonil na Danulku a s úsměvem jí ukazoval čistou cestu. Danulka se nadechla, ale to už muž s frézou odcházel. Ještě se otočil a zasmál se na Danulku:
 
"Až bude zase sněžit, však víte.... Najdete mne u ní...".
 
 
© Copyright - All rights reserved Dispečerka.cz Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a jiné šíření jejich obsahu, nebo jeho částí v
jakékoli form
ě včetně obrázků, bez písemného souhlasu
autora "Dispečerka,o.s.", je nezákonné.