Danulka a motýlek


autor: ZP | publikováno: 10.11.2010


Příběh pátý: Jak Danulka neměla židli



„Co jen tady chybí?“ dumala Danulka a koukala se do kuchyně. Na první pohled se všechno zdálo stejné, ale jakoby tam něco chybělo. Danulka dumala a dumala a pořád netušila, co to může být. Motýlek poletoval a nedopovídal. Čekal, až na to Danulka přijde sama.
Když to dumání trvalo už třetí den, tak se mu Danulky sželelo a pošeptal jí: „To sis, Danulko, ani nevšimla, že Ti z kuchyně zmizela ta malá židlička?“. V kuchyni u okna totiž vždy bývala malá židlička ještě z doby, kdy byla Danulka moc malá a na velké židli by se jí špatně sedělo. Ale teď tam židlička nebyla. Danulka rychle proběhla byt a hledala, ale židlička nikde.


„Že bych ji odnesla na zahradu?“ říkala si Danulka. Ale ani tam židlička nebyla. Úplně se ztratila. Najednou se Danulce rozbřesklo. Když před týdnem na zahrádce hrabala listí, poprosil ji soused Toník, jestlii by mu nemohla půjčit nějakou židličku, že mu na hrušku utekla kočka Jituška.
„A nevrátil ji!“ vykřikla radostně Danulka a běžela si k sousedovi pro židličku. S radostí ji pak nesla domů. Když ji však vracela pod okno, všimla si, že Toník židličku prošlápl. Už to nebyla ta krásná židlička na ozdobu, už to byla jen rozbitá židle.



Danulka ráda vzpomínala na to, když byla malá a na téhle židličce poslouchala pohádky své babičky. Ohlédla se na motýlka a ani nečekala, až jí poradí. Už měla v telefonu uloženo číslo na dispečerku, zavolala a řekla: „Prosila bych nějakého hodně šikovného pana truhláře, mám totiž rozbitou památeční židličku.“ Z druhé strany telefonu se ozvalo:“Samozřejmě, už mu volám.“ A za chvilku zvonil u Danulky pan truhlář. Podíval se na židličku, zakroutil hlavou a řekl: „ Je mi líto, tady tak poškozenou židličku neopravím, musím si ji vzít do dílny.“ Danulce to bylo trochu líto, že musí dát židličku pryč, zrovna když ji zase našla, ale pak ji panu truhláři ještě pomohla odnést až k autu.


Za týden někdo zvonil a za dveřmi stál pan truhlář a v ruce držel židličku. Ale nebyla to obyčejná židlička, kdepak! Pan truhlář ji opravil, že vypadala zrovna tak, jako když ji maminka Danulce koupila kdysi dávno.


Danulka poděkovala, zaplatila panu truhláři za práci a dala židličku pod okno. Dívala se a dívala a před očima jí běžel film, který všichni znáte. Jaký? No přece ten o dětství…

© Copyright - All rights reserved Dispečerka.cz Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a jiné šíření jejich obsahu, nebo jeho částí v
jakékoli form
ě včetně obrázků, bez písemného souhlasu
autora "Dispečerka,o.s.", je nezákonné.