Josef Hruška - mistr kovář


autor: | publikováno: 26.07.2010


Josef Hruška - umělecký kovář z Valašského Meziříčí



 

K řemeslu se musí přistupovat s pokorou, říká umělecký kovář

ČTK | Zdroj: ctk

Valašské Meziříčí - Věnovat se celý život jednomu povolání a udělat si z něj zároveň i koníčka, se každému nepoštěstí. Josefu Hruškovi, uměleckému kováři z Valašského Meziříčí, se to ale podařilo. Svému řemeslu, které zdědil po svém otci, se věnuje už půl století a stal se v něm uznávaným a vyhledávaným odborníkem. Jeho výrobky je dnes možné vidět na několika kontinentech a získal za ně i mnohá ocenění.

Černému řemeslu se začal učit v otcovské dílně. "Od mala jsem se pohyboval v kovárně. Byla to věc, která mě úplně fascinovala. Chtěl jsem být takový mistr, jako byl otec," svěřil se. K práci s kovem měl ale blízko i jeho dědeček, který se živil jako zámečník.

Jako tovaryš pracoval Josef Hruška v dílně svého otce a u řemesla zůstal i poté, co rodinnou kovárnu znárodnili a stala se součástí státního podniku. "Já tomu říkám tak, že jsme byli totálně nasazeni. I se stroji. A tak jsme tam museli pracovat," vysvětlil. Po pádu komunismu z podniku odešel a založil si vlastní živnost, které se úspěšně věnuje dodnes.

Vedle klasických kovářských výrobků, jako jsou ozdobné mříže, kování, svícny nebo třeba krbové nářadí, ve své dílně vyrábí i unikátní umělecké předměty, které dnes mohou lidé obdivovat v kostelech a zámcích po celé Moravě. Jeho specialitou se ale staly kované výrobky z damascénské oceli. Josef Hruška byl také prvním českým kovářem, který je začal vyrábět.

"Začali jsme je dělat už někdy v roce 1985, ale vrcholu jsme dosáhli až po několika letech," vysvětlil. Známé jsou dnes zejména ručně kované valašky vykládané mosaznými ozdobnými prvky, pro které si musí nejprve složitou technikou připravovat surovinu.

"Malovaná valaška dá dobrých čtyři a půl hodiny práce, ale to jen za použití moderních technologií. Kdyby se vše mělo dělat ručně, trvala by práce až osm hodin," vysvětlil. S damascénskou ocelí se ale umělecký kovář chystá pracovat ještě víc. Chtěl by z ní v budoucnu vykovat velkou plastiku; kdy na ní ale začne pracovat, bude ještě záležet na množství běžných zakázek jeho dílny. "Třeba už přes zimu," dodal s úsměvem.

Svá díla Josef Hruška tradičně vystavuje i na zřejmě nejznámější tuzemské přehlídce uměleckého kovářství Hefaistonu, který se každoročně koná na hradě Helfštýně nedaleko Lipníku nad Bečvou. V minulosti zde také získal hodně ocenění včetně hlavní ceny za svařovanou plastiku vinného hroznu. Jeho díla dnes mohou lidé vidět v expozici hradu. Pravidelně se také účastní kovářských sympozií v Polsku nebo v Německu a své zkušenosti předává mladým kovářům na tradičních setkáních v rožnovském skanzenu.

Odpověď na otázku, co jej k černému řemeslu poutá, je jednoznačná. "To, že zpracuju kov, který je tvrdý, je nepoddajný. Že do toho musím vložit své myšlenky, svůj um a sílu, abych jej pokořil a přivedl jej tam, kam chci," vysvětlil. "Ale přistupuji k tomu řemeslu s určitou pokorou, protože si nemyslím, že jsem to ovládl všechno. Ti lidé, kteří to uměli, jsou už dávno mrtví, a my jsme už tak nějak poslední, kteří si pamatujeme to staré tvrdé řemeslo, které bylo kdysi," řekl.

Černému řemeslu se podle něj sice i dnes věnuje stále dost mladých nadšenců, mnozí ale do jeho tajů nikdy neproniknou. "Začíná to být módní. Všichni si myslí, že na tom rychle zbohatnou, je to ale tvrdá řehole," vysvětlil. "Poctivé řemeslo, které bylo skutečně dřina, kde se kovaly koně a okovávaly vozy, už je nenávratně pryč a tito lidé už ani pořádně neví, co to kovařina je," dodal.

Tradice kovářství v rodině Hrušky bude zřejmě pokračovat. Sám má sice se svou ženou tři dcery, vlastní kovářskou dílnu si ale založil jeho zeť.

                        
 


Kromě ocenění, která valašskomeziříčský umělec za svou práci získal na kovářských soutěžích a sympoziích, se může od roku 2006 pyšnit i titulem Nositel tradice lidových řemesel. Udělilo mu jej ministerstvo kultury. Hruška se stal teprve druhým kovářem, kterému se této pocty dostalo.

A kterého svého díla si cení nejvíc? Na to si jednoznačně odpovědět netroufá. "Dělali jsme například srdce do zvonu papeži Janu Pavlu II., a toho si cením velice," svěřil se pan Hruška.

© Copyright - All rights reserved Dispečerka.cz Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a jiné šíření jejich obsahu, nebo jeho částí v
jakékoli form
ě včetně obrázků, bez písemného souhlasu
autora "Dispečerka,o.s.", je nezákonné.